UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
ULVER - Shadows Of The Sun
Tak už je tu máme zase! Seskupení milovaných i nenáviděných, téměř vždy zábavných a v každém okamžiku s početnou armádou fanoušků za zády. Armádou ochotnou bránit jejich tvorbu stůj co stůj, klidně až do poslední kapky krve, a nucenou koupit každý jejich výtvor, ať už bude obsahovat cokoliv - i kdyby se mělo jednat o pouhé frontmanovo uprdnutí. Ne, tentokrát výjimečně není řeč o MANOWAR, jak by mohlo z předešlého vyplývat. To jen trio hledajících „vlků“ s úšklebkem vyplivlo novou studiovou nahrávku...
Nahrávku, která se v mnohém podobá zářezu předchozímu, ačkoliv je jeho pravým opakem. Nalezneme zde podobné harmonie, podobné zvukové plochy, podobnou práci s vokály – tak v čem je tedy rozdíl? Především ve skutečnosti, že ULVER couvli z maniakálně přeplácaného zábavního parku do temného, minimalisticky zařízeného (avšak vycizelovaného) obydlí. Odvrátili se od širokého spektra nálad k pocitu hlubokého smutku a zmaru a především – vykašlali se na experiment a přešli k muzice. Tam, kde bylo „Blood Inside“ albem nepřístupným a nesnadno se poslouchajícím, je „Shadows Of The Sun“ výtvorem v podstatě jednoduchým, silně návykovým a vrývajícím se pod kůži hned v průběhu prvního seznámení. Co však zůstává podobné, je určitý druh (snad) záměrného, a tedy i bavícího kýče, který je stejně jako posledně přítomen – jenom nabývá jiné podoby.
Tomu, co jste na „krvi uvnitř“ v průběhu prvních poslechů skrytě i otevřeně nenáviděli, se zde nedostává příliš prostoru. Kristofferův vokál již není tak vrstvený, komplikovaný a vytahovaný do protivných výšek (i mně, jakožto příznivci jeho hlasu, lezl tento v poslední době dost na nervy – počítaje v to i HEAD CONTROL SYSTEM). ULVER se tentokrát nesnažili nasázet co nejvíce muziky na co nejmenší plochu. Ponechali pouze základní kostru skladeb s jemnými, promyšlenými aranžemi, takže již nepřipomínají rozvášněný cirkus jako minule. Nyní působí více lidsky a – přesně podle jejich dřívějších prohlášení – jsou umírnění, temní a tragičtí. Do čehož pochopitelně spadá i nesmrtelná sabbathovská klasika „Solitude“, jíž zde vetklo trio ze severu vlastní podobu - nikoliv příliš přetvořenou, avšak výrazně podmanivou.
Pakliže se u „Blood Inside“ často hovořilo o návratu ke kytarám a prakticky i o zformování kapely v tradičním slova smyslu, zde je opět všechno jinak. Kompozice jsou vesměs vystavěny na vokálech, klávesových i smyčcových nástrojích a elektronických zvucích (spolupráce s rakouským performerem Christianem Fenneszem, který již dříve přispěl svým remixem skladby ULVER na album „1993-2003: 1st Decade In The Machines“, je zde snadno sledovatelná) a tvoří masivní, plynule se proměňující, kontemplativní a místy až ambientní plochy.
Vzhledem k úvodní chytlavosti desky jsem zvědav, zda „Shadows Of The Sun“ obstojí ve zkoušce časem a nevylučuji, že se mé hodnocení může v budoucnu pohnout směrem nahoru i dolů (zejména první možnost je po předchozích zkušenostech velmi reálná). Podstatné je, že jsou to opět ULVER, jak je máme rádi – ve výborné formě a zase v novém (a nemám teď na mysli jen podobu promo fotek). Ačkoliv se svým vrcholným dílům pánové Rygg, Sværen a Ylwizaker opět nevyrovnávají (koneckonců, vzhledem k jejich kvalitě se toto zdá být poněkud obtížným), nepřestávají ani ve svém smutku bavit.
The sun is far away
It goes in circles
Someone dies
Someone lives
In pain
Diskuse: 193 příspěvků
Jsou to opět ULVER, jak je máme rádi – ve výborné formě a zase v novém.
8,5 / 10
Sestava
Kristoffer G. Rygg
Jørn H. Sværen
Tore Ylwizaker
hosté:
Christian Fennesz
Pamelia Kurstin
- theremin
Skladby
1. Eos
2. All The Love
3. Like Music
4. Vigil
5. Shadows Of The Sun
6. Let The Children Go
7. Solitude
8. Funebre
9. What Happened?
Diskografie
The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ATGCLVLSSCAP (2016)
Terrestrials (2014)
Messe I.X-VI.X (2013)
Childhood's End (2012)
Roadburn (EP) (2012)
The Norwegian National Opera (DVD) (2011)
Wars Of The Roses (2011)
Shadows of the Sun (2007)
Blood Inside (2005)
Svidd Neger (2003)
A Quick Fix of Melancholy (EP) (2003)
1993-2003: 1st Decade in the Machines (kompilace) (2003)
Lyckantropen Themes (2002)
Teachings in Silence (kompilace) (2002)
Silencing the Singing (EP) (2001)
Silence Teaches You How to Sing (EP) (2001)
Perdition City (2000)
Metamorphosis (EP) (1999)
Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998)
Nattens Madrigal - Aatte Hymne til Ulven i Manden (1997)
Kveldssanger (1996)
Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2007
Vydavatel: Jester Records / The End Records
Stopáž: 39:54
JINÉ POHLEDY
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 45
VLOŽIT HODNOCENÍ
ICE WAR - Feel The Steel
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
HECATONCHEIR - Nightmare Utopia
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
VLČÍ MUŽ
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
DRŤ - Drôtenky
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
L'ITCH - A Numbers Game
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
THE GENOTYPE - ONEIRONAUTS
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.